Soudní dohry chybné práce automechaniků

Nejsem oprávněn posuzovat, jak mnozí soukromí automechanici přišli k živnostenským listům, umožňujícím jim legálně "opravovat" tak sofistikované výrobky, jakými jsou současné automobily. Skutečností však je, že kdybychom např. odstranili značky pro správné nastavení ventilového rozvodu motoru, dvě třetiny z techto opravářů by nikdy žádný motor správně nesložili. Důsledkem nedostatečné kvalifikace opravářů jsou pozdější závady, ke kterým se opravář nechce znát a které jsou často předmětem následných soudních sporů.
 
Žádný soudce však není, a snad to nikdo ani neočekává, odborníkem na opravy a technický stav motorových vozidel. Proto se k jednání soudu přibírá soudní znalec a obě strany k soudu přicházejí se svými advokáty. A protože ani tato cesta není bez rizik, táhnou se mnohé spory i řadu let. Že nic není zadarmo, snad ani nemusím zdůrazňovat. Proto neuškodí se k problematice vyslovit.
 
Často se setkávám s tendencí na straně opravářů svalovat vinu za neúspěšnou opravu na nekvalitní autodíly. I když tuto možnost připouštím, mé mnohaleté zkušenosti v oboru ukazují, že jde spíše o výjimky. Chyba nebývá v dílech (a to ani v neoriginálních), ale je většinou na straně opraváře. Zejména univerzální opraváři, kteří se pouštějí do opravy jakéhokoliv vozu, mnoho úspěchů neslaví, zato jsou častými účastníky soudních sporů.
 
A musím spustit střelbu i do vlastních řad. Je, bohužel, řada znalců, kteří vypracovávají ročně více posudků, než kolik má rok dnů.